1.5.2. Právo v poválečném Československu

Československo se po válce muselo opět vypořádat s problémem právní kontinuity. Bylo nutné vypořádat se s událostmi uplynulých let a zajistit určitým způsobem výkon práva. V neklidné a hektické době si však lidé nepočínali zdaleka tak demokraticky, jak bychom si mohli myslet. Jak uvádí historik Tomáš Bursík (2012), soudy tzv. Třetí Československé republiky například neumožňovaly odvolání proti vyneseným rozsudkům. Vyšetřování tehdy trvalo jen několik málo dní a tehdejší lidové soudy v touze rychle se vypořádat s událostmi uplynulých let dokázaly obžalovaného odsoudit k smrti během dvou hodin.

V právu období komunismu (které dle Bursíka nebylo o tolik krutější, než předchozí Třetí republika) panovala obdobná situace, jako v právu nacistickém. Pod silným ideologickým tlakem bylo právo od roku 1948 vykládáno v zájmu komunistické společnosti a především pak s cílem upevnit moc státu. Přestože demokratická ústava zaručovala řadu práv, nebyla její ustanovení často vůbec v praxi využita a docházelo tak například k diskriminačnímu zacházení s menšinami (ŠIMÁČKOVÁ, K.; 2009). Zákon na ochranu lidově demokratické republiky, který navazoval na předchozí zákon na ochranu republiky, avšak výrazně zpřísňoval sankce a kromě republiky samotné chránil také její lidově demokratické zřízení, pak nově nastolenému režimu posloužil jako nástroj teroru. Jeho prostřednictvím byl v národu vzbuzován strach vzepřít se a stát si tak vynucoval poslušnost lidu. Na jeho základě bylo vykonáno přes dvě stě rozsudků trestu smrti, desetitisíce lidí pak putovalo do vězení a pracovních táborů. (SOVADINA, J.; 2009).

Zejména pro padesátá a šedesátá léta je typická snaha probudit v lidech budovatelského ducha a pomoci postavit zemi poničenou válečnými událostmi opět na nohy. Tomuto zájmu, který v menší míře prostupoval celou éru socialistického Československa, samozřejmě nesloužilo zdaleka jen umění, v němž jsou stopy minulých úmyslů dobře patrny dodnes. Užito bylo také prostředků legislativních; nejlépe je tento fakt vidět na úpravě socialistických sociálních práv. Ať už se jedná o sféru zaměstnaneckou, zdravotní nebo vzdělávací, platí, že tehdejší sociální práva byla současně povinnostmi. Právo pracovat znamenalo povinnost pracovat. Tento přístup je typický nejen pro socialismus, ale pro totalitární režimy obecně a týkal se také nacistického Německa. (VEČEŘA, M.; 1993).

Použité zdroje:

ADAMOVÁ, K. 2010. Politická a právní učení vrcholného a pozdního středověku. In SELTENREICH, R. a kol., Dějiny evropského kontinentálního práva. 3. vyd. Praha: Leges, 2010. 808 s. ISBN 978-80-87212-54-7

BURSÍK, T. 2012. Soudnictví za Třetí Československé republiky. In Příběh herečky [film] [online]. Režie HÁJEK, V. Praha: Česká televize, 2012. Délka: 53 min. Dostupné na internetu: <http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10366883725-pribeh-herecky/>

HANUŠ, L. 2009. Gustav Radbruch – o napětí mezi spravedlností a právní jistotou. In Právní rozhledy. ISSN 1210-6410, 2009, roč. 17, č. 16, s. 579 – 585

HATTENHAUER, H. 1998.Evropské dějiny práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1998. 708 s. ISBN 80-7179-056-7

KNAPP, V. 1994. Teorie práva. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, 1994. 162 s. ISBN 80-7082-140-X

LAERTIOS, D. 1964. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1964. 492 s.

RAWLS, J. 1995. Teorie Spravedlnosti. Praha: Victoria Publishing, 1995. 361 s. ISBN 80-85605-89-9

SELTENREICH, R. 2010. Dějiny právního myšlení v 19. století. In SELTENREICH, R. a kol., Dějiny evropského kontinentálního práva. 3. vyd. Praha: Leges, 2010. 808 s. ISBN 978-80-87212-54-7

SKŘEJPEK, M. 2010. Dějiny politického a právního myšlení ve starověku. In SELTENREICH, R. a kol., Dějiny evropského kontinentálního práva. 3. vyd. Praha: Leges, 2010. 808 s. ISBN 978-80-87212-54-7

SOBEK, T. 2009. Radbruchův mýtus. In Teorie práva [online]. 2009, updated 30 May 2009 [cit. 2009-04-17]. Dostupné na internetu: <http://teorieprava.blogspot.cz/2009/05/radbruchuv-mytus.html>

SOVADINA, J. 2009. 231/1948 Zákon na ochranu lidově demokratické republiky (6. 10. 1948). In Moderní dějiny [online]. 2009, updated 4 March 2012 [cit. 2015-06-11]. Dostupné na internetu: <http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/231-1948-zakon-na-ochranu-lidove-demokraticke-republiky-6-10-1948/>

STÖRIG, H. J. 2007. Malé dějiny filosofie. 8. české vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 653 s. ISBN 978-80-7195-206-0

ŠIMÁČKOVÁ, K. 2009. Fiktivní, nebo reálná ústava: Paradoxy ústavního vývoje socialistického Československa. In Bobek, M., Molek, P., Šimíček, V. a kol. Komunistické právo v Československu: kapitoly z dějin bezpráví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN: 978-80-210-4844-7, s. 123 – 144. Dostupné na internetu: <http://www.komunistickepravo.cz/kapitoly/04_123-144_komunistickepravo-cz_Simackova_Fiktivni-ustava.pdf>

TRETERA, J. R. 2010. Právní vývoj v raném středověku. In SELTENREICH, R. a kol., Dějiny evropského kontinentálního práva. 3. vyd. Praha: Leges, 2010. 808 s. ISBN 978-80-87212-54-7

VEČEŘA, M. 1993. Sociální stát: Východiska a přístupy. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 1993. 103 s. ISBN 80-901424-6-X

VEČEŘA, M. 1997. Spravedlnost v právu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 182 s. ISBN 80-210-1644-2